Co s tím chceš dělat?
Já bych to vyhodil...slyšela jsem několikrát. Ale židle naložil. Otevřel dílnu. Přinesl nářadí. Pomohl rozmontovat...Tak si teda dělej
Ještě nevím, co se podaří - oprava, renovace...
Ale těším se.
Odložila jsem na chvíli kancelář a vzala na sebe dílnu. Je březen a sněží. Tak jdu na to.
Nábytek přichází pozvolna, tedy objevuje se mi v cestě.
Nejprve židle, pak i stolek, skříňka, ložnice....
Renovace probíhá taky pozvolna, zvykám si na to, že cíl je cesta a výsledek není důležitější než proces.
Takže vše je v procesu.
Stolky
Skříňky
Židle
Červenka a Robin
Jaká je tahle židle?
Lehká, drobná, možná až trochu křehká - jako červenka, ptáček, který neposedí.
Anglicky Robin, minimalista, reuser a náš učitel přítomného okamžiku.
Párek nalezený v dešti s novou šancí a novým čalouněním využitým ze zbytků spřízněného Homeless Praguee Second hand.
Kamala a Amálka
Amala a Kamala - holčičky, které žily s vlky. V roce 1920 je objevili v Indii. Umístili je do sirotčince a pokoušeli se o jejich zařazení do lidské společnosti. Dívky odmítaly chodit po dvou, jedly syrové maso, komunikovaly vytím a vrčením. Mladší Amala zemřela asi po roce, vypadá to, že steskem, utíkala ke své smečce. Starší Kamala žila déle, naučila se chodit a používat asi 40 slov.
Hodně jsem nad tím musela přemýšlet. Člověk dokáže žít bez lidí, ale nedokáže žít bez vztahů.
A jako vlčí děti, divoké a nezkrotné, tak vypadaly, když se objevily u nás v dílně. Ještě pořád spolu pracujeme. Z Amaly je Amálka, ale ještě pořád nevím, jestli uspějeme. Jen to vidím před sebou, je to na dosah ruky. Tak makám.
Willam Beveridge mě opravdu zaujal. Narodil se v Kalkatě, kam odjela po studiích jeho matka, britská orientalistka a překladatelka a také učitelka, založila školu pro indické ženy, aby i ony mohly číst a psát. Možná i proto tak úžasná osobnost - politik, ekonom, vystudoval v Oxfordu matematiku a právo, učil, psal, stal se ředitelem ekonomické školy v Londýně. Vypracoval pro vládu návrh komplexní reformy sociálního systému v Británii, který zahrnoval i reformu zdravotnictví i vzdělávání. Na zprávě pracoval rok a zapojil do ní i 127 odborníků, Beveridgeova zpráva (oficiální název zní Sociální pojištění a s tím spojené služby) - 300stránkový úřední dokument – si hned po vydání v prosinci 1942 získala obrovskou popularitu. Celkem se prodalo 635 tisíc kusů, do češtiny byla vydaná v lednu 1943 s předmluvou autora.
Cílem bylo úplné odstranění chudoby vzniklé ztrátou schopnosti vydělávat.
Úžasné je, že většina jeho návrhů byla opravdu uskutečněna i když to znamenalo mnoho rizik, výdajů a mnoho změn.
Bylo mu 63 let, když Report vydal.
A také se po vydání zprávy oženil. Bylo to jeho první manželství. S paní Jessy Janet Mair, která pracovala dlouhou dobu jako jeho sekretářka a bylo to její 2. manželství. Bylo jí 66 let.
Tedy Sir William, malinko robustní, skýtající pohodlí na bezpečném základě, že dobré změny se mohou stát v politice i v životě, má-li člověk odvahu, vytrvalost, víru...a trpělivost.
Tři bratři
Přečkali spolu dlouhý čas ve sklepě. Možná proto jim vůbec neublížil.
V jednotě je síla.
A tak z radosti nad denním světlem přinesou radost jako bratři, bratři v triku..
Tajemství zahrady za zdí, dobrodružné výpravy a nebo jen pane, pojďte si hrát...radost, hravost a obrázky z dětství - to jsou bratři v triku
Žofka a Růžovka
Tak tyhle dvě symaťačky, holky do nepohody, kámošky v dobrých i horších časech mě chytly za srdce.
Proč zrovna Růžovka? Barva to kdysi opravdu hezká byla.
A Žofka? Drobné stehy okolo celého čalounění taky prozradily, že si někdo poradil, aby téhle pohodlné, stabilní, široké židli dal novou šanci.
A to chce nápad, odvahu, vytrvalost i vtip a ochotu něco pro změnu udělat.
Tohle všechno mi zkrátka připomnělo Žofku, opičku, která si vždycky věděla rady a nenechala se jen tak odradit žádnou nesnází.
Jan a Kees
Modrá, modrá...tak zvláštně modrá...vybavuje se mi vzpomínka námořnická.
Plout musí námořník a tohle je Jan a Kees.
Byli to námořníci z knihy Jana de Hartog. Četla jsem ji na střední a úplně mě pohltila.
Doborodružství, touha, přátelství, dálky, volnost i samota.
Knížku jsem četla i po letech a příběh ožíval v úplně jiných rovinách, ale nemohla jsem se odtrhnout stejně jako kdysi.
Právě jsme se vrátili od moře, ještě cítíme, slunce, vítr, žlutý písek, vidíme obzor. Nebe a voda, všechno modré... a najednou stojí u kontejneru on, větrem ošlehán, sluncem vyšisován a vodou zalit. To je Spiridon, zaznělo dvojhlasně.
Spiridon? Něco jako spirit a freedom dohromady?
Korfu. A obyčejný kluk z pláže, co má na starosti slunečníky, lehátka a občerstvení. Vedro nevedro každý den chodí, uklízí, nosí, nabízí.... Vlastně spíš neobyčejný, svým úsměvem, pohodou, jako celý ostrov neobyčejný svou prostotou, jednoduchostí, přímostí, chudobou.
Spiridon je ale také patron celého ostrova.
Byl z chudé rolnické rodiny, pásl ovečky, byl ženatý a měl dceru. Až potud to vypadá jako obyčejný život. Za vlády císaře Galéria však odmítl obětovat římským bohům, protože byl křesťan. Byl zatčen a mučen, jako vězeň v rudných dolech přišel o pravé oko. Císař Konstantin ho propustil a on se vrátil zpět k hospodářství. Stal se biskupem v Trimithonu na Kypru, kde také žil. Na Korfu se dostal až o 1000 let později.
Stojí to za úvahu, kde nastane ta změna, že obyčejný život zanechá stopu ještě i po tolika letech.
Mezi tolika lidmi a tolika příběhy.
A jaká hodnota dnes proměňuje naše životy?
Spirit a freedom...kéž neobětujeme na špatném oltáři...
Janoška
Možná skříňka do koupelny, možná do kuchyně. Jediné, co v ní bylo, byl lísteček s poznámkami : plicní, odběry, nákup, Janoška.
Tak jsem začala brousit. Pracovní název skříňky se publikovat nedá. Pak mi to došlo. Oklamala mě. Žádná křehká stařenka volající o péči. Je to Jadis, ledová královna!
Přemýšlela jsem, jak si s ní poradit. Nedávno se mi dostalo rady shůry. Venčila jsem psíka z útulku. S velkou otázkou, jak se může něco změnit. Ten pejsek potřebuje spoustu lásky, vnímala jsem odpověď. Jak prosté a hluboce moudré.
Tak jsem to zkusila jinak. S radostí, že skříňka někomu radost udělá. Pod vlnou sálajícího citu a teplem z opalovačky Jadis povolila.
Rony
Zajímavý mixík - Rony - pejsek z útulku, kterého jsme venčili. Mix tak dokonalý, že těžko určit nějakou rasu. Velký pes s velkým srdcem, s velkým zklamáním a nedůvěrou v lidi a přece touhou k nim patřit. Snad najde brzy svého člověka s velkým prostorem, protože je to pes opravdu velký. Nezvládla bych ho. Zůstal mi v srdci.
Podobně jako takhle skříňka, zvenku nic moc, ale s pomocí působení světlicového oleje s pomerančovým se objevuje krása zevnitř.
Poličky? Něco si najdi...
Tak jsem si našla. Staré dřevo ze střechy, vykartáčované, s kresbou hodnou galerie.
Mohl bys mi prosím pomoct? Jistě, co bych pro tebe neudělal...
Pak už nešlo říct ne, a tak řezal a hobloval a já se radovala...To je příběhů, v těch letech!
Světlicový a pomerančový olej a další pokus oživit dřevo.
Nemůžu tomu uvěřit. Dokázala jsem to!
Jela jsem autem do práce. Pršelo. Stála tam v dešti, vyhozená před dům. Babiččina skříňka z kuchyně. Takže teď, nebo nikdy. Jenže teď manžel vyklízí dílnu, chystá rekonstrukci. Vyhazuje svoje letité poklady. A já mu to pracně vydobyté místo zaplňuju svými novými poklady. Takže teď. Zkusila jsem to.Nechal si nás obě.
Proč Karma? V mém dětství byla karma pouze užitečná, ale nebezpečná věc. Ohřívala vodu.
Když člověk, tedy človíček, otočil kohoutkem, ozvala se rána, velké syčení a hukot, modrý plamínek se změnil na žlutý plamen a tekla teplá. Bála jsem se jí. Navíc se musela hlídat, kdyby plamínek zhasl a unikal by plyn, mohlo vše vybuchnout.
Karma ale byla i naše Kočka.
Nejdřív to tedy byla Kočka. Úplně nejdřív kotě. Našly jsme ho s dcerou, když jsme šly na holčičí večer – pokec, dobroty, filmík… Pršelo. Kotě hrozně mňoukalo. Když jsme ho chtěly chytit, prchalo. Když jsme šly pryč, šlo za námi. A brečelo. Takže akce – po obklíčení ve sklepním okýnku robinsonádou vpřed. Hned začalo vrnět. Z holčičího večeru byl Kočičí. A náš byt se změnil na kočičí hřiště. Kočka byla divoká a neunavitelná. O to cennější byly okamžiky, když se přitulila. Když odrostla našemu bytu, našly jsme jí dům s lidmi. Tam dostala Jméno Karma.
A do třetice se objevila Karma před pár dny. Psík, kterého synův kamarád zachránil v Portugalsku. Procestovali spolu kus světa, z Portugalska stopem do Čech, a další cesty za prací do Francie a Anglie v malé dodávce.
Jméno Karma by tedy mohlo znamenat :
K naplnění je třeba překonat strach a obtíže.
Uvidíme, jak se to podaří se skříňkou.
Fany
Fany rozhodně nescházela odvaha. A nevím, proč o ní dnes tak málo víme. Františka Plamínková. Odmala se chtěla stát učitelkou.
Což znamenalo nemít vlastní rodinu. Zamilovala se. Ale rozhodla se učit. A také se rozhodla, že se něco musí změnit. Byl rok 1894 a ženy neměly ani volební právo. Měla smysl pro spravedlnost a to tak velký, že jí nedopřával klidu. Chtěla napomoci vytvoření společnosti, kde žena bude mít stejnou důstojnost, hodnotu, možnost vzdělání, placeného zaměstnání. Učila, psala, zakládala ženské hnutí, vstoupila do politiky, přednášela v Evropě i USA. Přátelila se s Alicí Masarykovou i Miladou Horákovou. Celibát pro učitelky byl u nás zrušen v roce 1919 a ženy mohly volit od roku 1920, což v jiných zemích trvalo až do konce války. Byla krásná, inteligentní, pohotová i vtipná. A ta odvaha. Napsala otevřený dopis Adolfu Hitlerovi. Jako demokratka považovala za svou povinnost napsat, že i proti vojenské přesile pravda zvítězí. Byla popravena za heydrichiády a bylo jí 67 let.
Stolek trámový
Dostali jsme starý trám. Úplně jsem se do toho pohledu zamilovala. Strom starý skoro 100 let jako trám v domu skoro 100 let a teď se dívám na jeho letokruhy.
Dřevo je úžasný materiál. Tak pevný a přeci poddajný. Vydrží staletí nebo v pár minutách shoří. Inspiruje svými tvary, barvou, vůní, stálostí. Díky za dřevo, díky za stromy.
Plánuju vyrobit stolek, který v pohledu na letokruhy nese poselství jistoty, bezpečí, řádu, naděje.
Pracuju na něm už nějaký čas, ale dlouho jsem něvěděla, kdo to vlastně je.
Stolek mi přišel jednoduchý, ale elegantní, užitěčný, ale krásný, jemný ale s tajemstvím..
Vrátili jsme se z Řecka. Už jsem cestovat nechtěla. Ale dcera chtěa letět. Dobře tedy, ale budeme sázet stromy. Žila tím několik měsíců. Sledovala letadla na nebi. Vyptávala se všech, jaké to je. Když se let přiblížil, dostala teplotu, nevolnost a nemohla dýchat. První let. Dopadlo to dobře, neomdlela a letadlo vzlétlo i přistálo.
Řecko mi dalo chuť číst báje a pověsti, které mi vždy přišly složité. Objevila jsem pověst o Alkéstis.
Krásná princezna, která se stala královnou. Dala svůj život za svého muže. Krále ale život bez ní netěšil a Héraklés její duši zachránil zpět do světa živých.
Krása a ctnost, odvaha i smíření, laskavost a oddanost - Alkéstis