I stará stodola může vzplát velkým plamenem

Dalo by se říci, že díky tomu plameni jsem se za mužem přestěhovala z Moravy do Kladna. Nemyslela jsem si, že to bude tak obtížné. Ráda chodím ven a ráda se na svět dívám přes objektiv, vnímám obrazy, barvy, tvary a zmáčknutím spouště se krása násobí.

Tak jsem začala zkoumat okolí a hledat les. Jenže co jsem našla, mě tak vyděsilo, že jsem musela utéct. Odpadky, pytle, gumy, láhve, lednice, pomóc. To volal les. Prý je to tu všude. A když se uklidí, za chvíli je to tam znovu.

Ale já jsem se rozhodla to nevzdat. Aspoň pokus. Zorganizovat úklidovou akci v místě, kde nikoho neznáte, není moc snadné. Ale podařilo se. Díky skautům z oddílu Scarabeus a lidem ze Cvrčovic. Vrátili jsme se tam a uklidili aspoň kousek. Aspoň na chvíli.

Ale teprve při rozebírání černé skládky jsem si uvědomila, jak divně žijeme. Z přírody bereme a čerpáme. A to, co vracíme, se nemění. Není to nijak rozložitelné ani využitelné. Dokonce ani kartony se nerozložily a to díky lepícím páskám. Nikdo to nedokáže vrátit  do původní podoby. Vytváříme jen hromady odpadků

Po nějaké době jsem se vydala fotit industrial, v jehož srdci máme dílnu. Byla jsem zhrozená. Viděla jsem spoustu věcí, které jsem i já kdysi nutně potřebovala. Ležely jen tak u cesty, vyhozené a dnes absolutně k ničemu. 

Abych přežila v průmyslové zóně, našel můj úžasný muž úžasnou zahradu. Kouzelnou. Plnou ptačího zpěvu, trávy, šumění stromů. Prožili jsme tam neopakovatelné léto v neopakovatelné sestavě. S babičkou, dětmi vlastními i takřka vlastními, s takřka vodícím psem a dvěma slepičkami z klecového odchovu statečnými jak jejich jména - Piper a Tris. 

A tady to asi začalo. A docela nenánapdně.

Dostala jsem brusku. 

A začali jsme brousit.

Nejdřív palety. Pak starou skříň. Židli. Gauč. Stolek...

a už to jede, jedem v tom spolu!

                                                                    Třídit prostě už nestačí.            Je třeba větší změny. 

                                        A tak jsem se rozhodla to zkusit, dát novou šanci starým věcem, které je ještě možné využít.