Proč udržitelně
PLAST JE PAST
Tak nějak už většinou tušíme, že plasty se rozkládají v přírodě hodně dlouho, takže by tam asi neměly být. Takže je většinou třídíme. A tím to máme tak nějak vyřešeno.
Mezitím nás ale plasty obklopují čím dál tím víc. Je v nich zabaleno snad úplně všechno -
od mrkve po pár plátků sýra, šunky, pomazánku, maso, křupky, sušenky, brambory, mléko.
Už i pivo - extra výhodné balení. Plasty jsou taky v našem oblečení, botech, autech, mobilech, sportovních doplňcích i na kelímku úžasného coffee to go.
Možná jsme zaznamenali informace o plovoucím kontinentu plastů v oceáně. Objevily se příběhy ryb plných plastů. A dobrovolníci, kteří uklízejí pláže - snad se to tam nějak naučí i místní...
Ale je tu ještě jeden zákeřnější problém. Mikroplasty. Drobounké částice ve vodě, v moři, v rybách, v půdě, v potravinách a také v našich tělech.
Toho se jen tak nezbavíme. Třídit nestačí. Je potřeba něco změnit.
Je čas zastavit plastovou lavinu.
Najděme si svoje místo na základě - REDUCE - REUSE - RECYCLE
Marketing říká, že obal prodává. Pojďme to využít. Ať dnes prodává obal, kterým výrobce i prodejce přebírá zodpovědnost a volí urdžitelnost.
Zkusme nakupovat BEZ OBALU.
Vyhněme se nejprve jednorázovým plastům, plastovým sáčkům i obalům, kde to jen bude možné.
Source: Greenpeace http://www.greenpeace.org
https://beta.plastjepast.cz/novinky/vse-o-mikroplastech/
CIRKULÁRNÍ EKONOMIKA
UHLÍKOVÁ STOPA
Je to příspěvek každého člověka k uvolnění uhlíku uloženého v zemi ve formě fosilních paliv – jako uhlí, ropa a plyn – do ovzduší. Uhlík uvolňujeme spalováním paliv. Vyrábíme tak energii, tu potřebujeme dnes už téměř ke všemu, co děláme i k výrobě toho, co používáme. Spalováním fosilních paliv vzniká oxid uhličitý. Další nárůst zapříčiňují požáry a zemědělství.
S přibývajícím množstvím oxidu uhličitého v atmosféře se začínají projevovat klimatické změny. Podíl na tom mají i další takzvané skleníkové plyny.
Skleníkový efekt je proces, kterým záření atmosféry ohřívá povrch planety. Skleníkové plyny - zářivě aktivní plyny, vyzařují energii ve všech směrech. Část tohoto záření míří směrem k povrchu a otepluje ho.
Podle slov pana profesora Michala Marka se již poslední klimatická konference shodla na tom faktu, který byl dosud odmítán z přílišné skromnosti k silám člověka nebo z přílišné chtivosti - a tedy na faktu, že člověk svou činností již nyní ovlivňuje klima a jeho změny.
Zaujal mě jednoduchý pokus. Dejme svíčku do sklenice a zavřeme sklenici. Za jak dlouho se změní poměr atmosféry ve sklenici? Netrvá to ani minutu.
Jevy v atmosféře jsou jistě složitější, ale jestliže stále zvyšujeme spalování a ve velkém kácíme stromy, tak tedy možná 50 let už stačí na to, aby se změny také začaly projevovat globálně.
Rovnováha je zkrátka křehká a naši zvětšenou spotřebu je potřeba vyvažovat.
A možnosti jsou.
Třeba pojem propad uhlíku – cílem je snížení množství uhlíku v atmosféře přírodními jevy jako je fotosyntéza – k té je potřeba zelených rostlin – a procesy v oceánu. Také jsou možné umělé propady – zachycování a ukládání uhlíku.
Skleníkové plyny také vznikají tlením při běžném rozkladu organické hmoty. Můžeme i zde pomoci tak, že z odpadní biomasy z lesnictví, zemědělství, měst a obcí se vyrobí biouhel -vlivem vysoké teploty (300-600°C) bez přístupu vzduchu, v něm je uhlík zafixován a po té se vpraví do půdy. Živiny se z něj uvolňují pomalu, nevyplavují se, uhlík tak setrvá v půdě i staletí. Biouhel navíc může zlepšit kvalitu půdy, udržuje vlhkost i podporuje biodiverzitu.
Tak je to dokonce potvrzeno i výkumy vědeckými vědci z Oxfordu - kombinace sázení stromů a aplikace biouhlu do půdy nejslibnější technologií v boji se změnami klimatu.
Dobrá zpráva - cesta k rovnováze je sázení stromů !
https://www.sazimebudoucnost.cz
https://sazimecesko.cz
https://www.sazimestromy.cz
STYL ZŮSTÁVÁ
Zní to divně. Jako cirkulárka. Ten nepříjemný jekot, který se zařízne do uší spolu se zakousnutím hladových zubů do dřeva. Nejčastěji z rána, o víkendu. Odletují kousky, polínka se hážou
na hromadu, z bezpečné vzdálenosti pak plní do koše a rovnají do kůlny. A ten úlevný zvuk, když se zatlačí na kulatý knoflík tahem zapni – stiskem vypni – a rozhostí se slastné ticho s úlevou, že se nic nestalo a hromada k rovnání už bude jenom ubývat…
Tak myslím, že se stejným jekotem a naléhavostí by tahle cirkula měla rozříznout naši ekonomiku lineární. Tedy tu, kdy na jedné straně jsou zdroje a na druhé straně výrobky a odpad.
Zdroje ubývají a odpad se hromadí.
Cirkulární ekonomiku bychom mohli vidět takto:
1. uzavření kruhu zdrojů – odpadové materiály se znovu využijí
2. zpomalení toku zdrojů – technologie a design pomůžou zvýšit životnost výrobků, ty je možné opravovat, využívat náhradní díly nebo je vylepšovat a přestavovat
3. narovnání toku zdrojů – změna chování spotřebitelů – sdílení místo vlastnění, lepší využívání zdrojů
Líbí se mi klíčová myšlenka - aby používané materiály byly odděleny do dvou nezávislých okurhů s rozdílným tokem. Jeden okruh tvoří látky organického původu, které je možné vracet do biosféry. Oddělený okruh tvoří syntetické materiály a ty by měly být do produktu vkládány tak, aby je bylo možné odloučit a znovu využít a aby je nebylo nutné do biosféry navracet.
Móda je pomíjivá, styl je to, co zůstává...
jsou slova Coco Chanel, která způsobila revoluci v oblékání žen. A myslím, že podobnou revoluci potřebujeme dnes. Nebude se tolik týkat vzhledu. Ale stylu. Oděvní průmysl je totiž v nesmyslné spirále. Udává se, že je druhým největším znečišťovatelem, hned za ropným průmyslem. Jak to?
Tohle stojí za přečtení - a zamyšlení https://www.veronikablabla.cz/pribeh-skrine/
Malý pohled na výrobu bavlny – je k ní potřeba velké množství pesticidů (udává se na 1 tričko 150g), protože bavlna je velmi přitažlivá pro různé škůdce a choroby. Pesticidy a další chemikálie jsou toxické, ovlivňují život i zdraví milionů lidí, kteří bavlnu pěstují. Další chemikálie se objevují v procesu předení, bělení a barvení, spousta chemikálií tak znečišťuje vodu a její spotřeba je obrovská (k výrobě 1 kg bavlny je to 7000-30000 litrů vody), což způsobuje vysychání podzemních vod v mnoha oblastech.
Malá není ani uhlíková stopa – oděvy totiž neustále putují z jednoho konce světa na druhý. Údajně jedny džíny urazí za svůj životní cyklus v průměru 40 000 kilometrů.Navíc je tu spousta otázek kolem výroby – pracovní podmínky, jaké si ni nedovedeme představit, pracovní tempo, doba i zacházení s lidmi,pracovní doba až 15 hodin denně, dokonce práce dětí, nerespektování ani zákonných mezd, které tvoří 1% ceny výrobku...
A k čemu to? Aby v jiných částech světa sezónní (předsezónní a po sezónní) výprodeje zaplavily ochoďáky hromadami oblečení, kterými se můžeme probírat, protože je to tak levné.
A potom? Podle Evropské komise občané EU ročně vyhodí 5,8 milionů tun textilu. Z toho 4,3 miliony tun míří na skládky nebo je využito k produkcí energie.
Co s tím? Nic jednoduchého to nebude. Ale něco přece jde.
Jane Fondová si údajně už nikdy nekoupí žádné oblečení. Tento slib vyjadřuje její postoj proti konzumu. Poslední kousek byl červený kabát, ve kterém byla už 4x zatčena během protestů Fire Drill Fridays. Ispirativní dáma. Má styl.
Pojďme taky zahořet pro změnu.
Můžeme recyklovat. Můžeme upcyklovat. Můžeme sdílet – když chceš něco nového, SWOPni to. Nebo hledej a kup si to, co opravdu stojí za to.
Má to styl. Udržitelnost.